Sport a vzdělání šlo v jeho životě vždy ruku v ruce. Jan Hlavica je dnes stabilním členem A týmu prvoligové Zbrojovky Brno, kdyby ale profesionální kariéra měla v budoucnu z jakéhokoliv důvodu skončit, má rodák z Olomouce připravená zadní vrátka. Na americké univerzitě vystudoval byznys a ve volných chvílích se dál vzdělává. Co všechno se na Floridě naučil a co ho v tomto prostředí uchvátilo?
Jak vypadalo vaše dospívání, než jste se vydal na univerzitu do Ameriky?
Studoval jsem sportovní gymnázium v Olomouci, hrál jsem fotbal za mládežnické kategorie za místní Sigmu. Tam jsem také poprvé zažil kombinaci vzdělávání a sportu, což mě bavilo. Nikdy jsem nebyl orientovaný čistě na fotbal, i když jsem ho v tom věku dělal na nejvyšší možné úrovni v tom věku. Když jsem se pak po přechodu do dospělého fotbalu nedostal rovnou do áčka, nechtěl jsem jen hrát nižší ligu, vykašlat se na školu a spoléhat na to, že se mi bude dařit a dostanu se do první ligy.
Co jste se v té době rozhodl studovat?
Dozvěděl jsem se o možnosti studovat v Americe, začal jsem si o tom zjišťovat více informací a rozhodl se, že do toho půjdu. Ten proces byl ale hodně náročný a trval mnoho měsíců. Měl jsem po střední škole, tak jsem v mezičase nastoupil nejprve na půl roku na jazykovku, a pak na rok na Vysokou školu Bánskou, Technickou univerzitu v Ostravě. Studoval jsem podobný obor, který jsem chtěl studovat i na americké univerzitě, aby mi následně uznali některé kredity. Než jsem se ale dostal za moře, utekly dva roky od maturity.
To vám tedy bylo jednadvacet let?
Přesně tak. Ten věk mi ledacos usnadnil (smích).
Podle čeho jste vybíral školu? Co pro vás bylo nejdůležitější?
Žádal jsem o sportovní stipendium, které by mi pokrylo náklady na studium, tím pádem jsem se zajímal o školy, které měly kvalitní fotbalový program a nabízeli takový typ stipendií. Spolu s tím jsem měl zájem o byznysové zaměření co se týče akademické stránky. To byla tedy hlavní kritéria. Filtrem mi nakonec propadly tři školy v různých divizích. Nakonec vyhrála Florida, kde mi nabídli nejlepší podmínky, dařilo se jim ve fotbale a zajímal mě i studijní obor, takže všechna tři kritéria tato univerzita splňovala.
Získal jste tedy plné stipendium?
Ano, jen první rok jsem si musel platit učebnice a i když stály řádově víc než běžné knihy v Česku, byla to zanedbatelná položka. V průběhu let jsem pak neměl problém stipendium obhájit. Udržoval jsem si výkonnost na hřišti a dobré známky ve škole.
Jaká to pro vás byla změna, v jednadvaceti letech opustit domov, rodinu, přátele a vydat se za takovým dobrodružstvím na druhý konec světa?
Změna to byla obrovská. Anglicky jsem rozuměl všemu, ale ta slovní zásoba byla zpočátku pasivní, takže než se člověk rozmluví, chvíli to trvalo. Slýchal jsem narážky na můj přízvuk, spoluhráči mi z legrace přezdívali Ivan Drago. Největší problém byl na úrovni běžné komunikace. Nedokázal jsem se s lidmi v prvním měsících bavit uvolněně, reagovat tak, jak bych reagoval v češtině a vlastně se ani s nikým pohádat, protože mi třeba chyběly slovní obraty k podpoření mých argumentů. Po pár měsících si naštěstí člověk zvykne, zlepší se a už to šlo mnohem lépe.
Jak jste jako Čech vnímal kulturní rozdíly a odlišnou mentalitu?
Propojení všemožných kultur, to bylo zpočátku velké téma. Bydlel jsem s klukama z Anglie, Francie i Číny, to byla jedna velká zkušenost a setkání s velkým světem a různými názory a kulturními odlišnostmi. Pochopil jsem, že je třeba být všemu otevřený a nepřicházet do běžných debat nebo společného fungování s pevným přesvědčením a názorem takovým, na jaký jsem byl předchozích dvacet let zvyklý.
Pojďme k akademické stránce, co jste konkrétně studoval?
Můj obor se jmenoval Business Administration. Základní myšlenkou celého studia bylo podnikání. Učili jsme se o tom, jak vybudovat byznys, jak postavit úspěšnou firmu, jak správně vést lidi, nastavit firemní kulturu a tak podobně. Ohromně mě to bavilo a bylo to velmi přínosné do mého života. Už v průběhu studia jsem nastoupil na stáž do Venture kapitálové firmy a už tam dokázal spoustu poznatků ze školy okamžitě aplikovat nebo alespoň ihned pochopit. Během studia a let v Americe jsem do sebe dokázal alespoň částečně dostat to americké podnikatelské myšlení. V tomhle ohledu mi ta škola dala perfektní základ do života. Zajímavé byly ale i doplňkové předměty, které jsem si vybral, půl roku jsem studoval třeba psychologii, sexuální výchovu nebo náboženství. Tyhle předměty mě zase obohatily jako člověka
A co fotbal, jaké to bylo a jak se vám na univerzitě dařilo?
Původně jsem neměl vysoká očekávání, ale překvapivě to bylo skvělé. Fotbal se v Americe v té době přeci jen ještě pořád spíše rozvíjel, měli tam mnohem oblíbenější sporty. Měl jsem štěstí na trenéry, měli jsme anglický realizační tým a je dobře známo, že pro Angličany je naopak fotbal doslova náboženstvím, což taky bylo znát. Úroveň byla vysoká, což mě vlastně příjemně překvapilo. Musel jsem celou dobu naplno trénovat a bral to jako velkou výzvu. Měl jsem i spoustu spoluhráčů z Evropy a hodně se to blížilo tomu, co jsem zažíval v Česku, co se týče pojetí fotbalu. Byly tam i podobné příběhy těch hráčů, spoluhráč třeba kopal v německu za Mohuč, jiný zase v Anglii, ale podobně jako já se z mládežnických kategorií nedostali k A-týmům, tak si zvolili tuto cestu. Nechtěli jsme se protloukat sportem a čekat na šanci, která by možná ani nepřišla, ale chtěli jsme dál hrát na vysoké úrovni. Možnost u fotbalu studovat, získat kvalitní vzdělání a po absolvování se teprve rozhodnout, zda se vydat směrem sportu nebo zaměstnání či byznysu, byla pro mě velmi výhodná.
Dostal jste se do základní sestavy?
V podstatě od začátku jsem byl pevnou součástí týmu a během těch necelých tří let neslezl ze hřiště, takže se mi dařilo.
Studoval jste tedy tři roky?
Fotbalová sezona se hraje na podzim, první následující jaro jsem zjistil, že se fotbal skoro nehraje a tým jen chodí do posilovny. Po druhém podzimním semestru jsem proto odjel zpět do Česka, kde jsem hrál třetí ligu a školu studoval online, během toho byl na pracovní stáži. Celkově jsem tedy studoval pět semestrů a celý čtyřletý obor stihl za tuto dobu, protože mi uznali ještě nějaké předměty z české univerzity.
Co jste dělal po dostudování?
Vrátil jsem se zpět do Česka. Původně jsem přemýšlel o navazujícím studiu MBA a pokračování hraní fotbalu v Americe, protože jsem měl nárok ještě na jednu univerzitní sezonu. Nakonec jsem se ale chtěl vrátit zpět a zkusit fotbalové štěstí tady, navíc jsem dostal zajímavou nabídku na částečný úvazek ve firmě, kde jsem byl předtím na stáži. Jednalo se o investice do startupů, což mě zajímalo.
Kde jste tedy po návratu zakotvil jako fotbalista?
Hrál jsem ve třetí lize za Líšeň. V první celé sezoně se nám podařilo postoupit do druhé ligy, stal jsem se kapitánem a po sezóně dostal nabídku jít do první ligy. To mi bylo pětadvacet let a cítil jsem se připravený na přechod do plně profesionálního sportu. Poslední tři roky tedy hraju za Zbrojovku Brno.
Vzhledem k tomu, co jste vystudoval a jak se orientujete, jaký máte plán vedle fotbalové kariéry, nebo po jejím skončení?
Primárně se teď soustředím na svou fotbalovou kariéru. Sport a vzdělání v mém životě vždycky koexistovaly a v určitých fázích vždy jedna kategorie převažovala. Jsem si jistý, že tomu tak bude i nadále. Teď hraju v nejvyšší české fotbalové lize, takže moje soustředění jde hlavně tímto směrem a jinak by to vlastně asi ani nešlo. Nicméně ve volném času netrávím čas hraním videoher, ale zajímám se o investice, snažím se rozvíjet a čerpat informace ze světa byznysu, aby mi neujel vlak. V případě, že by se něco náhle pokazilo s mou kariérou, byl bych schopný přepnout právě do světa byznysu. Univerzitní diplom a určité pracovní zkušenosti tak aktuálně beru jako možnou cestu po tom, co kariéra profesionálního sportovce skončí.
Dokážete se podívat i dál za horizont, jak by mohl takový byznysový život vypadat? Čemu byste se chtěl věnovat a čím se živit, kdybyste přestal hrát fotbal?
Zatím nejsem pevně rozhodnutý, do jaké oblasti se po konci aktivní kariéry vydám. Umím si představit, že propojím byznysové znalosti právě se světem sportu a zůstanu v téhle bublině. Bavila mě ale i oblast rizikového kapitálu při mé pracovní stáži. Jakmile budu cítit, že se kariéra chýlí ke konci, začnu ty možnosti samozřejmě zkoumat mnohem víc, zatím je to ale úplně otevřené.
Doporučil byste studium americké univerzity dalším českým sportovcům?
Určitě ano, mně ta cesta zafungovala. Vnímám to tak, že i kdyby sportovní kariéra nevyšla, člověk má další možnosti, jak se v životě uplatnit a uspět třeba i mnohem víc, než by se mu mohlo dařit v daném sportu. Opustit na několik let rodinu a vydat se do tak jiného prostředí samozřejmě není snadné. Ale v případě, že to člověk ustojí, vrátí se jako silná osobnost. Když to pak uchopí za správný konec a aplikuje tady to, co se naučil, měl by uspět.